06.10.2015 | 5.kapitola Nasavrky-historie

O majetku Auerspergů v Nasavrkách
Až do roku 1848, do zrušení roboty, bylo sídlo celého panství i se všemi kancelářemi v Nasavrkách. Sem se přes 200 let soustřed’ovalo veškeré vedení auersperských dvorů a statků. Zde se ukládala pro poddané robota a sem si chodili rychtáři z celého panství pro rozkazy. Zde si také ve věznicích a temnicích odpykávali tresty chudí poddaní, kteří se nechtěli smířit se svým robotnickým údělem a nebo se i jinak protivili úřednictvu nebo jejich pomahačům. Vedení celého panství měl tzv. direktor, který měl k ruce ještě několik úředníků s různým pojmenováním. Byl zde listovní administrátor, justiciár a nakonec vedoucí dvorů, šafáři a popoháněči – drábové, bez nichž se neobešlo žádné panství. Až do roku 1765 měla vrchnost v Nasavrkách i hrdelní právo, měla i vlastního kata, který mimo vlastní činnost provozoval i veškeré práce rasovské. V letech 1784-86 pozbyla vrchnost přímé právo soudní ve věcech trestních, takže jí zůstala pře o dluhy, urážky na cti a věci nesporné. Vrchnost si však musela udržovat studovaného právníka, justiciátora a nasavrcká vrchnost jej měla. Od roku 1765 směl nasavrcký soud působit pouze při stíhání zločinců, ale civilní soudní moc nad poddanými panství, jakož i reální jurisdikace nad pozemkovými knihami, mu zůstala. Na základě patentu byly na nasavrckém panství založeny nové knihy podle rycht, z nichž každá měla knihy statků a chalup rustikálnich a knihy domků. Kniha mlýnů a hospod je od roku 1738.

Převratný rok 1848
Na začátku roku 1848 byly ve větších městech zakládány Národní gardy. K jéjich založení vedla patrné obava měšťanstva před možnými výstřelky nezodpovědných živlů. Po vzcru měst se zakládaly gardy i v menších městečkách. Tak byly založeny i v Nasavrkách, Trhové Kamenici a ve Slatiňanech. Gardy měly kroje a pokud je sehnaly i zbraně. V Nasavrkách měla garda 48 členů, v Kamenici 60 členů. Garda se starala o pořádek v obci. V čele stál nasavrcký sedlák Pohnětal, který byl i vykonavatelem práva. Jakéhosi občana dal pro krádež položit na lavici a provazy přivázat. Chodidla kázal posypati solí. Potom poručil při-vést berana, který sůl z chodidel olizoval, což prý odsouzenci působilo velká muka. Když byl 28. března 1848 vyhlášen patent, podle něhož měl nejdéle do konce března přestat platit závazek vykonávat robotu (ovšem již za menší náhradu), nepracovalo se, lidé se scházeli k poradám a venkované se denně kupili na náměstí. Slatiňanští gardisté dne 16. dubna, prý navedeni cizími, se násilné zmocnili auersperských zbraní. Zabrali 32 pušek a zásobu prachu. Kníže ten den odjel do Matravy v Tyrolsku s celou rodinou a vrátil se až 23. srpna. Když 15. a 16. června vzplály na nasavrckých kopcích ohně, hlásící, že Praha je v nebezpečí, odjely gardy z větších měst Prahu chránit. I nasavrcká garda chtěla jet Praze na pomoc, kde by se ukázala její připravenost a udatnost. Tu ale mnozí pod všelijakými záminkami by se rádi vyhnuli této povinnosti. Ženy počaly naříkat a všelijak muže přemlouvat. Konaly se přípravy na cestu, jenže než odjeli, přišlo hlášení, že se chrudimští gardisté již vrátili a tak z nebezpečí, k ulehčení všech, sešlo. Gardy byly později rozpuštěny a zbraně odevzdány na úřady. Slatiňanští gardisté museli pušky vrátit a prach nahradit. Tak skončila sláva i moc všech gard, tedy i nasavrcké.

Další osudy panství
Když po velkých debatách se konečně dne 7. září 1848 vídeňský říšský sněm usnesl zrušit robotu a císař Ferdinand tento zákon potvrdil ještě ten den, nastalo v celých Čechách a tedy i v Nasavrkách velké pozdvižení. Lidé se radovali, přestali pracovat a prý bylo lidí piné náměstí. Když potom za rok byl zrušen patrimoniální úřad a 6. července 1849 byl v Nasavrkácn ustaven okresní soud a 24. listopadu 1849 berní úřad, musela se pro tyto státní úřady vyklidit úřednická budova. Další veškeré řízení panství bylo přeneseno do Slatiňan. V Nasavrkách zůstal ještě ředitel, který měl na starosti jenom dvůr a pivovar. Do Siatiňan byly odvezeny také všechny knihy a zápisy za posledních 200 let. Tam prý bylo vše složeno někde do stodoly. Poněvadž tehdejší nasavrčtí rychtáři podléhali vedení panství, byly i všechny zápisy dělány v jejich kancelářích. Vždyť některý rychtář neuměl číst ani psát. Zachovalo se jen malé množství cenných zápisů. Zničením písemností jsou Nasavrky ochuzeny o cenné památky z minulých let. Zápisy, jaké až do převratného roku 1848 byly v Nasavrkách, se mohou chlubit málo která města. Nikde se již také nedočteme, na kom a kdy bylo u nás vykonáváno hrdelní právo. Vždyť se ztratila i tzv. Smolná kniha. Do nově zřízeného okresního soudu, ku kterému spadalo 46 obcí a 17 630 obyvatel, byly předány jen staré gruntovní knihy. Bylo to celkem 7 knih z časového období 1738-1850. Po zrušení soudu se knihy z Nasavrk dostaly do bývalého archívu země české v Praze a teprve roku 1961 je delimitoval Státní ústřední archív do Státního archívu v Zámrsku. Některé materiály byly však přece zachráněny a byly nalezeny ve Slatiňanech až po roce 1945. Tyto materiály byly předány zemědělsko-lesnickému archívu. Po roce 1949 je převzal Krajský (později státní) archív v Novém Studenci a uložil je ve své pobočce ve Žlebech.Odtud při zrušení této pobočky byly přestěhovány v roce 1963 do Zámrsku. Celý fond auersperského panství obsahuje celkem 478 knih, 28 pomocných knih, 295 kartonů spisového materiálu a 1 231 inventárních jednotek, map a plánů. Knihy, kterých se zachovalo značné množství, se týkají převážně lesního hospodářství. Bohatá je sbírka map a plánů. Časově zabírají sbírky léta 1735-1942. Fond poskytuje cenné prameny k dějinám velkostatku, který byl významným hospodářským celkem především v lesním průmyslu a vrchnostenském podnikání. (Například v dolování). (Opsáno z fondu Státního archívu v Zámrsku, který v roce 1964 uspořádal promovaný historik Mir. Hromádko). V létech 1772-1774 za panování Jana Adama a zásluhou panského zahradníka Ochsenhausera byla v Nasavrkách na svahu pod zámeckou zahradou vysázena kaštanka – jde o jedlé kaštany. Dnes je tam z původní výsadby 23 mohutných velikánů. O největším z nich, který je zván Knížák, tvrdí pověst, že jej sázel sám kníže Auersperg. Kaštanka přetrvala staletí a patří dnes k jedné ze zajímavostí Nasavrk. Po první světové válce bylo na Kaštance zřízeno sokolské cvičiště, na němž bylo uspořádano několik veřejných cvičení. Pořádaly se tu také různé slavnosti a sjezdy. Kaštanka je dnes osázena dalšími stromky, takže se naše městečko může chlubit opravdu pěkným kaštanovým sadem, který čítá přes 200 stromů. Zásluhu o dopinění Kaštanky má nesporně dnes již zesnulý pan Václav Turnovský, který větší počet nově vysázených jedlých kaštanů sám vypěstoval. Poněvadž bylo panství racionálně vedeno, bylo přihlíženo i k správnému vysazování ovocných stromů podél cest a silnic. Za tím účelem byla zřízena ovocná školka na louce pod tzv. Dvorkem, za Matrasovou hospodou (dnes Sokolovna) v místě dnešního hřiště. Poněvadž byl pozemek poměrně vlhký, byla školka zrušena a v létech 1870 založena nová, pod Kaštankou. Asi po 20. létech byla i tato zrušena a převedena do Bítovan a Zaječic. Zahradník bydlel v domku nad Kaštankou (dnes Kučerovo). Až do druhé poloviny minulého století se udržoval u nasavrckého dvora velký chov ovcí. Pastva pro ně byla na pastvinách nad cestou, která vedla k pekelskému mlýnu. Pastviny sahaly až k nové silnici od Chrudimě k Nasavrkům. Tehdejší ředitel Liedl dal tento pozemek v šedesátých létech ošetřit, křoviny vykopat, kameny odstranit a pozemek upravit na pole. Roku 1874 bylo objednáno z Erfurthu přes 3 000 třešňových stromků, které byly vysázeny na stráních pod dvorem. Nejprve se třešním dařilo dobře a nebylo podle pamětí bývalého ředitele školy Kunsta, krásnější procházky. Po několika létech počaly stromy trpět rakovinou a začaly prosychat. Proto v roce 1890 byla po pravé straně údolí třešňovka zrušena a místo osázeno lesními stromy. Začátkem minulého století, asi v roce 1810, začali pěstovat v Peklích a ve Slavicích javory, z kterých se měl vyrábět javorový cukr. Tato výroba byla pro nerentabilnost brzy zrušena. Za velkého přispění panství a protektora knížete Františka Josefa, byla okresním výborem v Nasavrkách uspořádána okresní zemědělská výstava. Konala se od 13. září 1874 a trvala pět dní. Druhá, daleko větší výstava, která již přesahovala rámec okresu, byla konána v srpnu 1910 s názvem: Okresní hospodářská a průmyslová výstava. Patronát převzal kníže František Auersperg. Předsedou výstavy byl Eduard Pinc, notář v Nasavrkách. Do poměrně klidného života přišla najednou zpráva o zavraždění následníka trůnu Ferdinanda de Este v Sarajevě, vypovězení války Srbsku, utvoření vojenských dohod, rozpoutání války po celé Evropě, narukování všech zbraněschopných mužů, roztržení rodin, hlad, rekvizice a mnoho, mnoho padlých. Konečně přišel 28. říjen 1918 a s ním i vytoužená svoboda, prohlášení samostatného československého státu. Jeden z prvních zákonů nového státu byl zákon o zrušení šlechtických titulů. Tím se kníže Auersperg stal z knížete velkostatkářem. V jeho okolí a ve styku s ním se ale stále říkalo: „Jeho jasnost, kníže.“ Nová vláda Československé republiky si vzala za úkol rozdělit veškerou půdu, kterou dosud vlastnili a obhospodařovali velkostatkáři, vlastně bývalá šlechta, mezi drobné zemědělce. Dne 30. ledna 1920 byl vyhlášen zákon o zabrání zemědělské půdy a o jejím přidělení těm, kteří si podají o ni žádost a splní podmínky řádného obhospodařování. Veškeré odebrání zemědělské půdy a její rozdělení mezi malozemědělce měl na starosti Státní pozemkový úřad. I v Nasavrkách byl celý panský majetek rozdělen za úplatu mezi drobné zemědělce a domkáře. Půda statku byla rozdělena mezi zájemce z Nasavrk, Ochoze, Drahotic a Libáně. Aby se využilo hospodářských budov, byly zřízeny dva větší zbytkové statky. Jeden byl přidělen panu Adolfu Tomsovi, druhý panu Františku Bakšovi. Při této parcelaci si obecní výbor vymínil všechny pozemky kolem středu Nasavrk, jako příští pozemky stavební. I majitelé domků ve Strádovské ulici získali ke svým domkům pěkné zahrady. Pro posouzení uvádím ceny pozemků, které museli drobní zemědělci tehdy zaplatit pozemkovému fondu:
Role č. k. 509/23 30 arů 86 m2

Role č. k. 523/2 31 arů 74 m2

Role č. k. 431/19 37 arů 61 m2

Louka č. k. 437/1 41 arů 2 m2 K tomu přistupuje cena stromů Celkem 1 169 Kčs 1 007 Kčs 1 310 Kčs 1 130 Kčs 200 Kčs 4 816 Kčs
Jak je vidět, nebyly pozemky příliš laciné. Mnozí malozemědělci si museli peníze i vypůjčit. Pozemkový majetek Auerspergů byl v Nasavrkách koncem roku 1922 tento:

Role 77 ha 33 arů 52 m2

Luka 27 ha 85 arů 56 m2

Zahrady 11 ha 41 arů 57 m2

Rybníky 5 ha 09 arů 74 m2

Stavební plochy 1 ha 70 arů 40 m2

Neplodné plochy 17 arů 01 m2 Jiné (cesty) 17 arů 80 m2
Celkem 145 ha 49 arů 82 m2

 

Budovy:

Zámek se zahradou čp. 1

čp. 22 Domek na zahradě proti pivovaru. Naposledy tam bý-val bednář Holeček.

Domek známý pod jménem Beč-várna. Zbořen asi v roce 1923.

čp. 23 Pivovar.

čp. 25 Panský domek pro zaměstance. Koupil a přestavěl jej pan Král, klempíř.

čp. 24 Tzv. Meislovna, která byla později rozdělena na 3 části,

čp. 44 Horní část vlastnil a přestavěl Antonín Paulus, střední část vlastnila paní Horáčková, dolní část dřívější maštale, později výkrmna, dnes výkupna ovoce a Dům zahrádkářů.

čp. 51 Dříve zde bydlel MUDr. Rumel, později Ludvík Melka posléze dočasné sídlo MNV. Dnes majetek Zdeňka Horníka. •

čp. 60 Čeňkův špitál. Pozdější majitel p. Šimek, dnes domácí potřeby.

čp. 76 Dvorek. Dříve konírny a obydlí pro zaměstnance. Dnes František Ždímal a pošta.

čp. 77 Soudní budova. Dnes MNV.

čp. 79 Bývalý dvůr. 79 Tomsa Adolf.

čp. 137 Bakeš František.

čp. 89 Domek u vchodu do pivovaru. Dříve vážní domek.

Šalanda. čp. 1 Zámek, včetně věznice a soudní budovy byl v roce 1929 kanceláří velkostatku nabídnut nasavrcké obci ke koupi. Prvotní cena byla 100 000 Kčs a Po dalších jednáních upravena na 50 000 Kčs. Obec si vyžádala od odborníků rozpočet na opravu. Zněl na více než 150 000 Kčs. Finanční komise proto koupi celého objektu nedoporučila. Zámek byl prodán v roce 1930 spolku „Domov sv. Kláry“ z Prahy. Spolek částečně zámek upravil a po tři roky v něm byla umístěna prázdninová osada pro pražské děti.

Poněvadž po zjištění, prostory zámku tomuto účelu nevyhovovaly, byl celý objekt prodán v roce 1939 Lidové záložně, dřívější Reifeisence se sídlem v Hodoníně. Ta tam zřídila záloženskou činnost a prodejnu všeho zboží. V plánu byla též výstavba výtahové šachty pro zdviž. Ale ta nebyla památkovým úřaděm povolena. Obytné místnosti byly pronajaty obyvatelům. Ve druhém patře, v prostorné střední části měla tělocvičnu jednota Orel.
čp. 60 U tohoto domu je potřeba se trochu pozastavit, nebot‘ má bohatou historii. Stávala zde dřívější fara. Když v roce 1770 za misionáře Rámovského – byla postavena nová fara, která stojí na dnešním místě, byla do opuštěné staré fary přestěhována školní místnost, která do té doby byla v nezjištěném domku v horní části Nasavrk. Školní místnost s bytem kantora byla v opuštěné faře až do velkého požáru r. 1820. Tehdy vyhořela i se sadem, který byl na místě dnešní stanice SNB a domu pana Jelínka. Na tomto místě postavila vrchnost nový, první jednopatrový dům v Nasavrkách. Umístila v něm patrimoniální úřad, který tam byl až do ustavení okresního soudu v roce 1849, kdy byl tento úřad zrušen. Pak bylo v budově umístěno notářství až do roku 1860, kdy tehdejší notář Adolf Hájek, si postavil svůj vlastní dům. Dnes je tam internát včelařské školy. Do prázdného domu umístil roku 1836 tehdejší kníže Vincenc vysloužilé panské zaměstnance. Ti dostávali nějaký deputát a něco peněz. Nebylo to k velikému životu, ale také ne k smrti. Na domě směrem do náměstí byla zasazena mramorová deska s nápisem: „Čeňkův špitál.“ Dům sloužil svému účelu přes první světovou válku. Po delším jednání daroval tehdejší Auersperg celý dům zdarma Okresní péči o mládež, kterou tehdy zastupoval pan Václav Černý, předseda a František Brožek, jednatel. V jejich zastoupení prodala Péče o mládež tento dům panu Josefu Šimkovi, obchodníku střižním zbožím za 72 000 Kčs dne 4. listopadu 1925. Tím získala Okresní péče o mládež počáteční kapitál na stavbu Masarykova jubilejního domu sociální péče, který byl otevřen dne 6. července 1931. Dnes je zde zdravotní středisko. Deska s nápisem .,Čeňkův špitál“ byla zasazena do vstupní chodby nové budovy. Kdy byla odstraněna a kam se poděla, není známo.
Lesní hospodářství velkostatku v roce 1930
V majetku panství bylo celkem 5 350 ha lesní půdy. Největší část lesů byla v bývalém nasavrckém okrese. Z celkového počtu to bylo asi 4 000 ha, zbytek byl v okrese chrudimském a hlineckém.
Lesy byly rozděleny na osm polesí:
Kochánovice 1 032,71 ha

Libáň 246,02 ha

Petrkov 668,20 ha

Proseč 1 022,34 ha

Rohozná 595,76 ha

Slavice 461,50 ha

Smrček 606,78 ha

Střítež 717,44 ha
Každé polesí řídil lesní správce, lidově zvaný fořt, který měl k ruce někdy adjunkta a několik hajných. V revírech Kochánovice, Slavice a Libáň, které tvořily souvislou oboru, se chovala zvěř vysoká a srnčí. Založil ji první Auersperg Jan Adam. Měla rozlohu 1 500 ha. Stav k 30. letům tohoto století byl 70 kusů jelenů a 40 kusů srnčí zvěře. Lesy velkostatku Nasavrky byly v letech 1920-1923 krutě postiženy bekyní sosnovou (mniškou), až na revír Smrček, který zůstal zcela ušetřen. Ke zpracování velikého množství kalamitního dřeva nestačilo domácí dělnictvo a tak museli být pozváni dřevaři až ze šumavy, z Ukrajiny a donští kozáci, kteří se celkem dobře osvědčili. V celku bylo od roku 1921 do roku 1926 těženo 235 653 plm mniškového a vývratového d eva. Pro svou potřebu měla lesní správa vlastní parní pilu na Libáni. Byla zřízena v roce 1864 pod vedením lesmistra Fibicha. Přestavěna byla v roce 1889 a po mniškové kalamitě pronajata firmě Stein z Hradce Králové. Firma vybavila pilu novým zařízením a zpracovávala denně až 40 plm kulatiny. Po roce 1935 byla pila pro nerentabilnost zbourána.

Rozdělení úřednictva lesní správy:

1 lesmistr

7 revírních lesních

1 lesní kontrolor a spolu důchodní

3 lesní příručí

1-3 příručí (úřednice)

30 hajných

1 nadlesní a spolu revírník

 

Panské rybářství, které bylo také řízeno z Libáně. mělo celkem 213 ha zatopené plochy s 50 rybníky.
Libáňští lesmistři posledních let a jejich zapojení do veřejného dění Nasavrcka
František Xaver Smoler. Karel Behringer. J. G. Sommer, sepsal velké pojednání o lesích: Das Konigreich Bbhmen r. 1837. 1837 Josef Fibich. děda hudebního skladatele Zdeňka Fibicha. Zemřel 3. ledna 1839 ve stáří 60 let a byl pohřben v Nasavrkách. Měl tři dcery a pět synů. Od roku 1825 byl vychovatelem jeho dětí Josef Pospíšil, učitel, rodák z Běstviny. 1837-1860 Leopold Reich. 1860-1869 Jan Fibich, syn Josefa a otec Zdeňka Fibicha. Na Libáň přišel ze Š. e-bořic. Za jeho působení se staví na Libáni pila. V zastoupení knížete Auersperga byl členem nově utvořeného Okresního výboru v Nasavrkách. V červenci 1866 měl přednášku k členům výboru o nepořádcích v obcích a jejich nápravě. Od roku 1869 byl jmenován lesním inspektorem všech auersperských lesů, se sídlem na zámku ve Žlebech. 1869-1888 František Domin, byl zvolen starostou v Nasavrkách. Horlivě se ujal úřadu, zavedl v obci pořádek a usiloval o to, aby se v obci postavila nová škola. Dostal však pokyn, aby byl bud‘ lesmistrem nebo starostou. Podal tedy na starostenství demisi. 1888-1904 Jan Freygang, byl členem okresního výboru a na jeho požádání převzal dozor nad všemi obecními lesy. Byl též členem obecního výboru a je pohřben v Nasavrkách. 1904-1924 Jan Sommer, byl také členem okresního výboru a obecního zastupitelstva v Nasavrkách. 1924-1940 František Reich, od roku 1924 do roku 1936 byl předsedou nasavrckého spolku pro ochranu a okrášlení domoviny. Spolu s profesorem Brožkem má velkou zásluhu na zřízení parku. Od roku 1928 do roku 1940 působil jako starosta tělocvičné jednoty Sokol, předseda komitétu a hlavní iniciátor postavení pomníku T. G. Masaryka, který byl odhalen 20. srpna 1933. Tělocvičná jednota Sokol i obec Nasavrky jsou mu za mnohé vděčné.